Mistři

(1971 – 1983)

PODKAPITOLY:

Za suverénní výkony a vítězství v druhé lize je Zbrojovka poctěna reprezentačními povinnostmi. S propůjčeným názvem a dresy se lvíčkem na prsou se jako ČSSR B v Teheránu účastní turnaje k výročí 2 500 let Perské říše: Ligový nováček se nebojácně postaví týmům připravujícím se na olympijský turnaj v Mnichově – neporazí jej ani Turecko (0:0) a dokonce ani Nizozemsko (1:1), s hráči Ajaxu, čerstvými vítězi Poháru mistrů. Mužstvo podlehne pouze pozdějšímu vítězi, domácímu Íránu (1:2)

Sezónu 1971/72 začínáme na lavičce s trenérem Zdeňkem Hajským, brankáři Padúchem (31 let), Páleníkem (22) a Poulíkem (28). Obránci Vítů (29), Pospíšilem (26), Popluhárem (35), Sokolem (24), Tolarem (24), Uvízlem (22) a Klimešem (27). Pro středovou řadu je výčet následující: Lichtnégl (35), Soukal (30), Kotásek (25), Konečný (20) a s útočníky Kuklou (25), Miklošem (25), Kopencem (21) a Kroupou (21).

Trenér Hajský zastává názor, že by měli hrát především ti, kteří vybojovali první ligu. V prvním kole ligy se Zbrojovka utkává se Slavií. Na její výkon je zvědavo 40 000 platících diváků, kteří dokonce zaplňují škvárový ovál kolem hřiště. Mužstvu se ovšem nevede a ve druhém kole utrpí debakl v Žilině 6:0. Z mužstva odchází jeho mnohaletá opora Karel Lichtnégl a již v průběhu podzimu přichází z NHKG Ostrava Rostislav Václavíček. Mužstvo utrpí do konce podzima ještě jeden výrazný debakl – 7:0 v Trnavě a po podzimu, kdy Zbrojovka přezimuje na 13 místě, končí i trenér Hajský a opět přichází Alfred Sezemský. Po prvních jarních kolech Zbrojovka klesá dokonce na poslední příčku, ale naštěstí se zachraňuje. Konečný účet je nakonec 14 místo s 25 body, skóre 42:61 a bilancí 8-9-13. Jen bod dělí mužstvo od sestupu! Nejlepším střelcem je Mikloš se 12 brankami.

V létě roku 1972 přichází z Kypru trenér František Havránek a dochází k další obměně kádru.

Havránek klade důraz na bojovnost každého hráče. Tou vyniká zejména “Žanek” Klimeš, o němž hráči a činovníci soupeřů často říkají, že absolutně přesahuje únosné meze.

Sezónu 1972/73 končíme na 12 místě s 27 body, skóre 43:45 a bilancí 10-7-13. Co se divokých výsledků týče, tak nevědomky mužstvo zavzpomíná na historii, jelikož se Škodou Plzeň hrajeme 5:0 a 2:5, dále bolí 0:4 s AC Nitra, 1:4 s Lokomotívou Košice, ale naopak potěší 4:0 s VSS Košice. Nejlepším střelcem je opět Mikloš, tentokrát se 13 brankami.

I když má dvanácté místo svou hodnotu a vzestupnou tendenci, tak Damoklův meč sestupu se nad mužstvem vznáší takřka celou sezónu. Až během třítýdenní reprezentační přestávky se během soustředění na brněnské přehradě mužstvo dává dohromady . V zápase Slovanem Zbrojovka před 15 000 diváky zabere a brankou Mikloše poráží Belasé 1:0

V podzimní části první ligy 1973/74 nemůže Zbrojovka stále chytnout potřebný rytmus a potácí se ve spodních patrech tabulky a začátkem listopadu po jednobrankové prohře na Slavii klesá znovu až k samému dnu. Přitom herní projev mužstva není zdaleka špatný, hráčům ale chybí přesnější koncovka. Celý podzim je jak na houpačce, Zbrojovka se na poslední místo ještě podívá, ale výhra 4:0 nad Prešovem v posledním podzimním zápase je velmi důležitá. Nepřezimujeme poslední.

Zbrojovácký podzim 1973

Pod tímto titulkem rozpitval v deníku Československý sport dr. Přemysl Jílek začátkem prosince 1973 podrobně hru a výkony brněnské Zbrojovky. Hlavní problém se pokusil vyjádřit už v nadtitulku: “Smůla, která se jmenuje větší úcta k druhým a hlavně spoluhráčům.”

>”Fotbalisté Zbrojovky Brno jsou v našich nejvyšších soutěžích osamoceni jako kůl v plotě, široko daleko není v první a druhé lize ani jeden jihomoravský celek. Proto je nutno psát o Zbrojovce jako o fotbalovém reprezentantu jižní Moravy, proto hlouběji, detailněji. Protože kdyby se zhroutila zbrojovácká prvoligová pozice, kdo by vůbec obnovil tuto brněnskou fotbalovou výspu?

Zbrojovka měla podzim 1973 dost nešťastný. Hrála doma s Trnavou a vedla 1:0. Těsně před závěrečným hvizdem rozhodčího však Trnava Kunou vyrovnala. Zisk se scvrkl na jediný bod. Pak hrála Zbrojovka na Slavii, prohrávala 0:1, v posledních vteřinách pak střílel Mikloš penaltu, ale zahodil ji. Přišlo utkání v Plzni, Zbrojovka vedla 3:1, do konce zápasu chyběla půlhodina. V ní však dala Škoda tři góly a Zbrojovka odjížděla zase poražena. K tomuto by bylo možno připočíst utkání v Košicích, kde Zbrojovka prohrála dost nezaslouženě 2:3, když vítězný gól Lokomotivy padl z ofsajdu a regulérní gól Kroupy naopak nebyl uznán.

Po vzpomenutí těchto fakt by mohl leckdo říci: Nebýt smůly , mohla mít Zbrojovka o 3 – 5 bodů více, byla by dokonce v horní polovině tabulky, nač tedy hořekovat, lkát a jít vůbec na kloub zbrojovácké smůly?

Jenže smůla nikdy nepřichází odnikud, má své příčiny. U zbrojováků pramení z toho, že někteří její hráči jsou tak zakoukáni sami do sebe, do svých fotbalových předností a domnělých kladů, že pro sebe a domnělou velikost už nevidí nic jiného, zvláště pak své spoluhráče. Tyto pocity velikášství mají nutný důsledek v tom, že až příliš mnoho zbrojováků žije jen pro sebe, soukromně, dost málo přináší kolektivu. Jenže fotbal je především kolektivní hra, často v ní víc než fotbalové umění rozhoduje to, jak blízko k sobě mají hráči, co dovedou jeden pro druhého vykonat, bít se za něj, zaskočit.

Trenér František Havránek říká, že tým Zbrojovky nemá ve svém středu hráče, který by byl velkou fotbalovou osobností, která by stmelovala jedenáctku fotbalově i kamarádsky. Proto Zbrojovka hraje nejlépe, když zapnou bez výjimky všichni a bojují ze všech sil. Stane-li se to, může být Zbrojovka rovnocenná podstatné části našich prvoligových mužstev.

Na tomto tvrzení je hodně pravdy, Zbrojovka si ani v jednom zápase nemůže dovolit hrát tak trochu odpočinkově, vžívat se do role favorita, myslet, že zápas je vyhrán předem. V některých zápasech dokonce stačí, aby polevil jeden hráč… a už jde výkon mužstva viditelně dolů. Jsou však také utkání (třeba právě poslední s Prešovem), kdy mužstvo jasně nad míru dokazuje, že je technicky dobře vybaveno, že je schopno vnést do hry řadu moderních, technicky vybroušených prvků. Ale to jsou výjimky, dny nezvyklé pohody.

A jsme u fotbalové party Zbrojovky (či jejího opaku) opět, ale trochu z jiného konce. Pohoda, klid, zdravá sebejistota mohou vzniknout jen v partě mezi hráči, kteří jsou do jednoho prodchnuti snahou vážit si jeden druhého. Takřka celý zbrojovácký podzim 1973 by bylo možno poměřit touto základní potřebou fotbalové jedenáctky a zjistit docela přesně, že každá fotbalová smůla měla své kořeny v tom, jak parta držela, či nedržela pohromadě. Příčiny by se sice daly vyjádřit i jinak, ale slovo parta sedí nejlépe.

Lze uzavřít: Fotbalově na tom nebyla Zbrojovky na podzim 1973 o nic hůř než před rokem, kdy z patnácti kol uhrála jedenáct bodů, kdežto letos přece jen o jeden víc. Kdyby se však dala dohromady skutečná zbrojovácká parta, mohlo být podzimních bodů skutečně kolem 14 – 15 a nad smůlou se mohlo klidně mávnout rukou. Stejně jako nad výkony některých rozhodčích.

Jarní část ligy začíná zápasem s Lokomotívou Košice, ten je ozdoben ligovou premiérou Karla Jarůška, po zákroku na něj se kope penalta. Kroupa promění a Zbrojovka vyhrává 1:0.

Na jaře se ještě jednou na celý ligový peloton podíváme zespoda, ale po remízách se Slovanem, Spartou, vítězství nad Bohemians, zajíždí Zbrojovka do Trnavy – vítězí 1:0 a gól dává opět Mikloš. Nejzajímavější na tomto zápase je bezesporu ukončení osmileté šňůry Trnavy na domácím hřišti bez porážky!!!

Brno tak kormidluje do středu tabulky a ligu končí na 10 místě s 29 body, skóre 33:37 a bilancí 12-5-13. Debakly se nekonají. Štafetu elitního střelce přebírá s 9 brankami Kroupa.

V anketě fotbalista roku 1974 se Karel Kroupa umisťuje na jedenáctém místě.

Před sezónou 1974/75 dochází k jedné podstatné změně. Aktivní sportovní kariéry zanechává brankář Padúch. Na čas jej střídá Páleník, ale nakonec se prosadí Josef Hron, který přichází z Pelhřimova, oklikou přes České Budějovice z vojenské prezenční služby.

Mnozí odborníci uznávají, že síla brněnského mužstva je především v obraně – na místě pravého obránce Klimeš, stopeři Pospíšil a vedle něj Hamřík nebo Uvízl a stále častěji Václavíček, který pendluje mezi středovou řadou a obranou. Levého obránce pak hraje Svoboda nebo Lauko.

Lepšící se zbrojovácká výkonnost neuchází pozornosti ani stavitelům reprezentace. Hamřík, Svoboda, Kroupa a Hajský hrávají za národní celek do 23 let. Kroupa se Svobodou se ocitají i v nominaci národního A týmu.

Celou sezónou mužstvo prochází bez vážnějšího zakolísání Mužstvo hraje v horní polovině tabulky a to i přesto, že Karel Kroupa má zlomenou nohu. Po návratu však marně hledá formu. Možná i proto, že by mohl v reprezentaci nahradit distancovaného Petráše. Ovšem tři kola před koncem přichází zápas na Interu a s ním obrovský výbuch a debakl. V rozmezí několika minut se trefují právě Petráš, Sajánek a Jurkemik a je po nadějích. Konečný výsledek je hrozivý 7:0! Díky tomuto zápasu též ztrácí aktivní skóre. Ligu končí na 4 místě s 32 body, skóre 37:40 a bilancí 12-8-10. I přes zranění se Kroupa stává střelcem týmu s 10 brankami.

V létě roku 1975 hraje Zbrojovka poprvé Interpohár. V páté skupině se utkává s Polonií Bytom, Borussií Berlín a AIK Stockholm a vyhrává ji. Mnozí odborníci soudí, že Interpohár dává mužstvu víc než celá liga.

Ještě jedna proměna se začíná s mužstvem dít. Jádro mužstva tvoří vlastní odchovanci nebo fotbalisté převážně z jihu Moravy. Již po několikáté odvádí své neocenitelné služby klubu Karel Nepala. Po celá sedmdesátá léta pracuje jako “předseda technické komise klubu”, ale spíše vyhledává talenty.

Ročník 1975/76 končí Zbrojovka opět výkonnostním posunem vzhůru. Končí na sedmé příčce s 31 bodem, skóre 35:28 a bilancí 11-9-10. Poprvé od postupů do první ligy má mužstvo aktivní skóre. I díky rekordní výhře nad Jednotou Trenčín 8:0. Debakl se koná jen jeden 0:4 s VSS Košice.

Ze Sparty přichází výměnou za Uvízla Pešice.

Při utkání Zbrojovka – Škoda Plzeň v souboji Klimeše s hostujícím Kříbalou je Plzeňan zraněn, má přeraženou čelist a o “Žankově” hře se opět vedou dlouhé nejen novinové spory. Rozsoudit je ovšem nemá kdo, jelikož kromě postiženého nechce před komisí nikdo vypovídat. Žádný ze tří rozhodčích, ani instruktor utkání, ani ostatní hráči, ani deset přítomných funkcionářů, ani 15 000 diváků. Nikdo nic neviděl.

Zbrojovka hraje celý podzim dobře a před 23. kolem je dokonce pasována na favorita ligy, když se po výhře nad Interem posouvá na druhou příčku tabulky. Střídá ovšem průměrné výsledky a dostavuje se krize. Podle odborníků za to může tvrdá Havránkova příprava a hráči, kteří si podvědomě chtějí odpočinout. Každopádně po třicátém kole nás dělí od mistrovského Baníku pouhých šest bodů.

Střelcem mužstva je opět Kroupa se sedmi góly, ale zdatně mu s pěti vstřelenými brankami sekundují Hajský a Kotásek.

Jeden primát Havránkovi upřít nelze. Prosazuje do úspěšně do mužstva v té době neuvěřitelně vysoké hráče. Vždyť vojenská míra Kotáska, Václavíčka a Mikloše je 190 cm.

Radost klubu dělají dorostenci pod vedením Františka Harašty. Vítězí v přeboru ČSR.

V létě dochází k významné změně na postu trenéra. Po opravdu vzájemné dohodě, po čtyřech letech cesty vzhůru odchází do Ruchu Chorzów František Havránek. Mužstvo těsně před zápasem Interpoháru s Austrií Vídeň přebírá Josef Masopust. Hráči se chtějí předvést a uštědřují rakouskému protivníku debakl – 7:0.

Svou skupinu Interpoháru Zbrojovka opět vyhrává, tentokrát s bilancí pět vítězství a jednou porážkou před druhým Duisburgem, třetím Curychem a poslední Austrií.

Masopustovskou éru začíná zahajuje mužstvo čtvrtým místem v ligovém ročníku 1976/77s 35 body, skóre 49:40 a bilancí 13-9-8. Divoké výsledky se nekonají až na 1:4 se sestupujícími VSS Košice.

Nejlepším střelcem je již tradičně Karel Kroupa, ale tentokrát se 17 brankami. Jen o jedinou branku se nestává králem střelců, tím je Józsa z Košic. Druhým střelcem týmu je Kotásek s devíti góly a následuje duo Jarůšek, Pešice s pěti brankami.

Zbrojovka též postupuje do semifinále Českého poháru, kde jej teprve na penalty vyřadí pozdější vítěz Sklo Union Teplice.

V zimní přestávce odjíždí Zbrojovka na exotický zájezd do Malajsie. V Djakartě poráží před 90 000 diváky tamní národní tým 2:1. Celkem sehraje sedm utkání s bilancí 4-1-2. Posléze ještě týden pobude v tréninkovém středisku Dynama Berlín.

Zájezd má na mužstvo pozitivní vliv. Jarní část Zbrojovka zahajuje na 4. místě se 17 body, je označena za mužstvo jara a její zápas s Interem 3:2 (Kotásek, Hajský, Jarůšek – Levický, Brezík), před 28 000 diváky, za nejlepší z celého ligového ročníku.

Bohužel v závěru sezóny již docházejí síly a Zbrojovce po osmadvacátém kole uniká možnost hrát pohár UEFA.

Náladu posmutnělým divákům spravují dorostenci. Opět se stávají mistry ČSR a v prvním zápase o titul mistra ČSSR prohrávají v Trnavě 0:1. V odvetě Za Lužánkami ovšem vítězí brankami Tandlera, Zouhara, Čermáka z penalty 3:0 a jsou mistry. Vítězná sestava je následující: Kordula – Mezlík, Čermák, Kolář, Lačňák – Mifek, Láznička, Vjater (Hauschild), Fajtl (Zouhar) – Vlašic, Tandler.

Před sezónou 1977/78 přichází opět jedna reorganizace a administrativní rozhodnutí svazu. Ruší se B mužstva. To zbrojovácké má odejít do Moravské Slavie, ale kvůli malému zájmu hráčů (jeden z B mužstva, čtyři z C mužstva a čtyři dorostenci) není převod svazem schválen a B mužstvo je rozpuštěno. Zbrojovka tak musí na přestup uvolnit 55 registrovaných dospělých hráčů !!!

V letním přestupním termínu přicházejí Dvořák (Dukla), Janečka (Gottwaldov), Kopenec (LIAZ Jablonec), Mazura (návrat z vojny v Táboře), o technickém přestupu Petrtýla (LIAZ Jablonec) se bude ještě jednat a brankař Kubíček (Železárny Prostějov). A odchody – Mikloš, Z. Klimeš (Příbram), Lamr, Povolný (Poštorná), Brzobohatý, Krahulec, Farný, (všichni KPS), Večeřa (hostování KPS), Buchta (Zetor), Petržela (Železárny Prostějov), Kolář, Tandler (hostování Železárny Prostějov). Přestup Petrtýla i odchod dalších hráčů se dotahuje až v průběhu podzima.

V letním Interpoháru Zbrojovka končí na druhém místě za Växjö před Salzburgem a Aalborgem.

Mistrovská sezóna v glosách

Sezónu začíná Zbrojovka výhrou nad Plzní (3:1). V rámci zahajovacího utkání se Brno loučí se svým již bývalým kanonýrem Miklošem, za Zbrojovku nastřílel rovných 40 gólů, celkem 42 prvoligových branek a zaplněné tribuny mu projevují vděk a loučí se s ním dlouhými ovacemi a potleskem ve stoje. Zahajovací sestava podzimní části je následující: Hron – Klimeš, Václavíček, Dvořák (Pospíšil), Hamřík – Kotásek, Jarůšek, Pešice (Mazura) – Janečka, Kroupa, Kopenec.

V televizním zápase v Banské Bystrici (2:1) nenastupuje Jarůšek kvůli bolesti zubů a trenér Masopust musí experimentovat se sestavou. Do středové řady zařazuje Pospíšila a Libora Doška. Tento pokus se však neosvědčuje a důrazně hrající vojáci vedou již od 9. minuty, Kotásek sice ihned po rozehrávce ze středového kruhu po nedorozumění domácí obrany srovnává, ale pak již hraje a okopává jen Dukla.

V domácím utkání s Lokomotívou Košice (5:1) trenér opět přestavuje obrannou řadu na složení Mazura, Václavíček, Dvořák, Klimeš, která v takřka nezměněné podobě odehraje celý podzim. Tento zápas patří jednoznačně Karlu Kroupovi na tři branky přihrává, jednu vymýšlí a poslední dává sám. Za zápas Zbrojovka vysílá na branku soupeře 15 střel! Každopádně srovnání s předchozím utkáním nalést vůbec nelze a zda se tak děje po poněkud “hlasitějším” domlouvání trenéra Masopusta hráčům zůstává tajemstvím kabiny.

Po zápase při zasedání disciplinární komise dokonce rozhodčí Řezníček děkuje hráčům obou mužstev, zejména Václavíčkovi s Dvořákem a košickému Józsovi, za vzorné usměrňování spoluhráčů a korektně vedené utkání!

V televizním utkání venku s Interem (1:1) se tisk poprvé zmiňuje o novém brněnském fenoménu – fotbalové turistice. Do Bratislavy zavítá na čtyři sta našich fanoušků a v hledišti i televizi jsou pěkně slyšet. Góly střílejí jen Brňané. Až do úvodní branky Kopence, celou čtvrtinu utkání nepůjčují hosté domácím takřka vůbec míč a nehodlají se stěhovat ze soupeřovy poloviny hřiště. Posléze Inter přidává na rychlosti i tvrdosti a hra se vyrovnává. Vlastní branku si dává v 69. minutě Dvořák, když nešťastnou tečí mění směr střely a brankař Hron již nestačí reagovat.

Po reprezentační přestávce hraje Zbrojovka doma s Trenčínem (4:0) a celý zápas má jednoznačnou převahu. Po dvou brankách Kopence je již v 15. minutě jasno a zbytek utkání se dohrává v poklidu. Dokonce v brněnské bráně dojde k nevynucenému střídání když Hrona nahrazuje na poslední čtvrthodinu Eda Došek. Po tomto zápase se Zbrojovka definitivně usazuje na špici a do konce ročníku 1977/78 už nikdy první místo neopustí. 25 kol vede ligový peloton.

Na zápase v Teplicích (0:0) zaujme pouze tak silný odpor diváků vůči rozhodčímu, že ten pro neustálé vulgární nadávky na dvě minuty dokonce přerušuje zápas. A důvod? Neuznaný gól domácích pro faul na brankaře Hrona. Není se co divit, Teplice jsou před tímto utkáním na patnácté příčce ligové tabulky.

Při zápase se Spartou (3:0) se Za Lužánkami poprvé schází návštěva kola. Zbrojovka je na hřišti vyjma vyrovnané první čtvrthodiny jasně dominujícím týmem a Spartu k ničemu nepouští. Vždyť hosté vysílají za celé utkání na brankaře Hrona pouhé tři střely.

V osmém kole do Žiliny (2:4) zavítá ve čtyřech autobusech a desítkách aut na tři stovky brněnských fandů a vytváří svému mužstvu zcela domácí prostředí. Na hře obou mužstev je to znát. Zbrojovka nechává běhat míč a zejména pak žilinské hráče. Jednou se jí to sice v 19. minutě vymstí, ale do poločasu je stav již 1:2. Po přestávce je pak na trávníku již jen jedno mužstvo a zejména jeden hráč – Karel Kroupa. Dává dezorientované Žilině dva góly a po zásluze je označen jako Muž 8. kola.

Ve středoevropském poháru se nedaří – po prohře v Bělehradě s Partizanem 1:5 neporáží doma ani Perugii, hraje se bez branek 0:0.

Před návštěvou podzima se v zápase se Slavií (5:2) blýskne Kroupa hattrickem. Podle dobového tisku nepouští Zbrojovka soupeře prvních deset minut vůbec na svou polovinu hřiště. Tato excelentní desetiminutovka během níž zazvoní Zlámalovi na bráně sešívaných dvakrát břevno, je zakončena gólem Janečky, pěstním soubojem Petera Herdy s Klimešem, odměnou Herdovi je žlutá a po třech minutách neustálých konverzacích s rozhodčím je vykázán pod sprchy. Za svůj monolog později od disciplinární komise obdrží stop v zápasech na dva měsíce nepodmíněně. Polemiky se též vedou okolo Janečkovy branky, původně je připsána Kroupovi, ale po průzkumu televizních záběrů je Janečkovi po třech dnech opět vrácena. Tento zápas bude takřka až do konce podzimu předmětem zájmu disciplinární komise kvůli neustálým protestům sešívaných. Řešit se bude na třikrát, při posledním dějství bude Klimeš zbaven všech obvinění z hrubého ataku gólmana Zlámala a vyprovokování bitky po inkasovaném gólu.

V následujícím zápase s Prešovem (4:2) zaznamenává hattrick pro změnu Jarůšek, ale zároveň se nešťastně v 70. minutě připlete do cesty Mazurově bombě a je s otřesem mozku odvezen do nemocnice. A to ještě Kroupa zahazuje penaltu.

V dalším kole zajíždí Zbrojovka opět do Bratislavy, tentokrát na Slovan (1:1). Brněnským fanouškům se trasa zřejmě velice líbí, jelikož do metropole na Dunaji jich zavítá na 6 000 a zde ve zcela domácím prostředí mužstvo dostává gól po urputném obléhání Hronovy svatyně v 89. minutě.

Ale dejme slovo dobovému tisku. “Snad stovky vlajkonošů, fanoušky s megafony a vůbec nejméně na šest tisíc spřízněných měla v nedělním večeru v ochozech bratislavského Slovanu Zbrojovka Brno. Navzdory padající slotě, vlhku, mlze a chladu skandovaly hesla (také “mistři do toho!”), zpívaly chorály už dlouho před utkáním a pak neúnavně po celých devadesát minut. Na takové množství dvou odlišných táborů dopadlo vše dobře, také díky tomu, že útočnější fotbal si s přibývajícími minutami získával i domácího diváka. Byla to na Tehelné pole vlastně pouť za dobrou kopanou – klasický příklad toho, jak šťasten a obětavý dokáže být fanoušek, má-li jen trochu záruku, že jeho jedenáctka nesloží předem zbraně.”

Při zápase s Bohemians (2:0) je nařízena proti hostům penalta za Dobiášovo sražení Kroupy. Rozehrává ji Pešice, ovšem místo střely jen lehce pokopne míč směrem k brance a Kroupa pohotově skóruje do odkryté brány. Takový způsob provedení se jmenuje “skotská penalta” a po roce 1945 je praktikován v ligovém utkání vůbec poprvé. Rozpoutá se velká bouře v médiích a mnoho hráčů i ostatních činovníků je usvědčeno z neznalosti fotbalových pravidel. Zápas ozdobí ještě jedna perlička. Za odměnu jej sleduje na 600 žáčků a dorostenců, které sváží autobusy z celé jižní Moravy. Brno si tak připisuje další příjemný rekord. Nikdy ještě nesledovalo fotbalový zápas tolik aktivních fotbalistů.

Na utkání s Baníkem (1:1) se vypravuje na padesát autobusů, velké množství aut a někteří přijíždí i vlakem. Celkem se o “domácí atmosféru” stará na čtyři tisícovky brněnských fanoušků. Po úvodním gólu Kroupy si dávají ostravští novináři práci a za pomoci fotografií počítají vlajky zbrojováků v akci. Součet se zastavuje na dnes už neuvěřitelném čísle 82.

Před posledním podzimním zápasem s Trnavou (4:0) děkuje prostřednictvím mikrofonu kapitán týmu Rostislav Václavíček za podporu doma a hlavně venku. Odměnou jemu i celému týmu je sympatické fandění bez pískání v prvním poločase, v době, kdy to týmu moc nejde. Když se po poločase Zbrojovka dostává do patřičných obrátek, dostává se jí takové podpory, kdy by dobře zahrál i beznohý. Dodávají dobové noviny.

Dva dny po Mikuláši se část Brna přesouvá do Prahy. Již od rána je na trase možno potkat na 120 autobusů. V podvečer se na Julisce schází před utkáním Dukly se Zbrojovkou na 15 000 diváků. Odhadem polovina jích přijíždí z Brna a jeho okolí. Doprovází je i vlastní trubačské duo. Po celý den se táhne Prahou procesí s červenobílými vlajkami. K vidění jsou transparenty: ” Kroupu známe, ale kdo je Nehoda? Hrajte jako doma, my jsme s vámi tady, ať Pražáci vidí, jak Zbrojovka válí.” Brněnští fanoušci utváří zcela domácí atmosféru, kterou podporují k nelibosti domácích pořadatelů i dýmovnicemi. V zápase samotném si pak vybírá slabší chvilky brankař Hron, za což jej ocení časopis Gól puntíkem. Všechny tři branky padají po chybách jeho a obrany. Čestný úspěch Zbrojovky zaznamenává Janečka.

Podzimní tabulku vede Zbrojovka před Duklou o jediný bod. Karel Kroupa vede s 13 brankami tabulku střelců, šest úspěchů mají na svém kontě Janečka, Kopenec a Kotásek, po pěti dále Jarůšek a Pešice. Zbrojovka za celý podzim střílí nejvíce gólů (39) a nejméně inkasuje (16).

V prosinci se Karel Kroupa po zásluze stává Fotbalistou roku 1977 jako první útočník v historii ankety vůbec, Karel Jarůšek končí sedmý. Do elitní šedesátky se dostává ještě Karel Dvořák (12), Rostislav Václavíček (31-32) a Vítězslav Kotásek (56-59).

V hodnocení časopisu Gól se v elitní jedenáctce objevují Kroupa s Janečkou, v béčkové sestavě Dvořák s Jarůškem a Kotáskem, v céčkové pak Václavíček.

V ideální jedenáctce týdeníku Tip je Zbrojovka zastoupena dvěma Karly – Kroupou a Jarůškem.

V lednovém přestupním termínu odchází Hamřík do Sparty a Hamar do Vsetína. Naopak zůstává Libor Došek, kterého vábí Příbram.

Zimní příprava se odbývá v domácích podmínkách, nejdříve v Brně a posléze v tréninkovém středisku v Nymburce. Na závěr zimní přípravy hlásí Zbrojovka několik zraněných Minařík, Bureš a Jarůšek, naopak v plném tréninku je již Jindřich Svoboda. Před zahájením jarních odvet disponuje Zbrojovka devatenáctičlenným kádrem, z toho třemi brankaři.

Ohrožen je i start Václavíčka kvůli virovému onemocnění. To by byla velká škoda, jelikož brněnský kapitán je třetí v počtu odehraných utkání bez jediného přerušení za Švajlenem (214) a V. Masným (195). Zatím má na svém kontě 175 utkání v řadě od května roku 1972.

Jarní část ligy zahajuje Zbrojovka v Plzni (0:3). V prvním poločase je to opatrný fotbal, jelikož hřiště spíše připomíná kluziště, v poločase druhém dává Janečka dva góly, třetí přidává Svoboda a Kroupa ještě nastřelí tyč. Svou sérii nepřerušuje ani Václavíček, kterého pět minut před koncem posílá na hřiště trenér Masopust.Za zmínku stojí i divácká kulisa, tristní návštěva 1 500 diváků je možná zapříčiněna televizním přenosem, ale z toho dobrá tisícovka jich je z Brna a vytváří hostům naprosto domácí prostředí.

První “jarní” domácí zápas proti Banské Bystrici (4:1) připomíná spíše bahenní koupele. Kladem utkání je brzké vedení 2:0 – již v desáté minutě (Pešice, Svoboda), čtrnáctá branka Kroupy, tentokrát z penalty a přihrávka Václavíčka na Janečkův gól deset minut před koncem.

Přečtěte si také  Mistři: počet zápasů v jednotlivých sezónách

Vlajky nechyběly “Když jsem včera ráno vystupoval z rychlíku na košickém nádraží, nevěřil jsem vlastním uším. Ono typické: >> Už jsme tady … << zbrojováckých fandů nechybělo ani ve východoslovenské, vzdálené metropoli. V hledišti opět vlály vlajky Zbrojovky a dlouhou dobu bylo Brňany slyšet více než početné domácí publikum. A před stadiónem stála velká skupina aut s brněnskou poznávací značkou. To už není jen fandovství skalní, ale zdravý sportovní a klubový fanatismus. Ale ti, kdož dlouhou cestu do Košic vážili, určitě nebyli výkonem svého mužstva zklamáni. I přes porážku totiž obě mužstva odevzdala sil na dva zápasy, a to dovede divák ocenit.” Tolik poznámka z dobového tisku. Utkání s Lokomotívou (1:0) může nést podtitulek hon na Karla Kroupu. Za jediný poločas bylo jen na něj rozhodčím odpískáno osm faulů. Jediný gól Brno dostává po hrubce Hrona, jinak nejlepšího hráče hostujícího celku.

V domácím zápase s Interem (2:0) potěší pouze divácká kulisa a úvodní akce na jeden dotek zakončená gólem Jarůška a patnáctým gólem Kroupy v sezóně. Jinak je to po celý zápas spíše boj v oraništi.

Druhá jarní prohra, tentokrát v Trenčíně (0:1) příliš nevadí, prohrává doma i Dukla s Trnavou, ale ukazuje se, že jarní výpadky minulých sezón nejsou náhodné. Problémy jsou zejména v záložní řadě, kde Kotásek dře do úmoru, Jarůšek se teprve rozehrává po zranění a Pešiceho podzimní forma je zcela pryč. Hektičnosti utkání napomáhá i velmi nepřesný rozhodčí Wencl. Gól střílí Labay, o kterého Zbrojovka měla druhdy zájem a ani trenér domácího celku Theodor Reimann není pro brněnské fanoušky neznámou. Na trase mezi Brnem a Trenčínem je před zápasem možno spatřit velké množství autobusů i aut směřujících jedním směrem. Šest tisíc brněnských fandů vytváří svým hráčům domácí atmosféru.

Kromě již obligátního “Už jsme tady!” a “Zbrojovka do toho” byl na stadiónu k vidění i obrovský transparent: “Zbrojovka to v lize válí, to je důkaz, že jsme tady. Pohár mistrů přijde k nám, uvidíte Nottingham!” Nejdramatičtější okamžik však nastává cestou zpět, když je ohlášen v rádiu výsledek Dukly, celá ztichlá autokolona opět ožívá, objevují se vlajky i křičící postavy vysunuté z oken a nechybí ani povzbudivé vytrubování… Zůstáváme první.

Zbrojovka sehrává doma i nevydařené utkání Středoevropského poháru s Partizanem Bělehrad a prohrává 2:3. Oba góly domácího mužstva střílí Janečka. Něco se mohou přiučit i domácí diváci, jelikož s hostujícím celkem přijíždí i tisícovka neúnavných fanoušku povzbuzujících naprosto nepřetržitě a bez chvilky oddechu po celý zápas.

V zápase s Teplicemi (4:0) je jasno už do poločasu po dvou brankách (16, 17) Kroupy. Po zbytek zápasu už Zbrojovka jen kontroluje hru a zvyšuje náskok.

Před zápasem na Spartě se v brněnských novinách objevuje výzva, aby brněnští fanoušci pokud možno cestovali do Prahy rychlíkem Panonia. Důvodem je natáčení filmu scénáristy a režiséra Jiřího Papouška o Zbrojovce. Utkání samotné (1:1) přináší oboustranný boj, v němž vyniká zejména exbrňan Hamřík, který za pomocí chvatů a hmatu, a nečinného přihlížení rozhodčího Wencla, hlídá Kroupu. Brno má dalšího “spalovače šancí” Janečku. Ani tři 1000% tutovky ke vstřelení gólu nevedou. Nikoho už nepřekvapí šesti tisícový export fanoušku z Brna, ale ani na tomto kolbišti se tentokrát vítězství nekoná i zde je výsledek nerozhodný a divácká kulisa je po zásluze oceněna jako vynikající. Po podivném a “povinném” vítězství Dukly v Plzni, kde ji rozhodčí odpouští zcela jasnou penaltu se vojáci na Zbrojovku bodově dotahují a Brno vede tabulku jen o skóre.

V Perugii Zbrojovka prohrává s aktuálně sedmým týmem tabulky 0:1 gólem z penalty.

Brněnské trápení a pokles formy se projevuje i v zápase se Žilinou (1:0). Vždyť za celý duben se kvůli reprezentační přestávce odehrají jen dvě kola. Kroupa sice střílí svůj 18 gól v sezóně, ale jinak lze opět jen konstatovat, že podzimní forma a lehkost hry jsou pryč. Rekce na slabou hru na sebe nenechá čekat. Za Lužánkami se po měsících ozývá pískot.

Brno zkouší nové možnosti v přepravě svých fanoušků na fotbal. K utkání na Slavii (1:1) jsou vypraveny dva zvláštní vlaky, a tak zhruba pět tisíc Brňanů vytváří svému celku domácí atmosféru a skandování ” My jsme doma!” je naprosto pravdivé. Na stejnou notu jsou naladěni i hráči Zbrojovky a neúnavně bojují. První gól střílí Janečku o chvíli později vyrovnává po nepozornosti obrany i brankaře Nachtman. Ve druhé půli ovšem “domácí” hosté dlouhé minuty vůbec nepůjčí soupeři míč. Z místy až drtivého tlaku však vytěží pouze jednu tyč a břevno. Jelikož Dukla prohrává v Košicích, tak i bod má cenu zlata.

Pro další bod si Zbrojovka zajíždí do Prešova (2:2), prohrává sice 1:0, pak otáčí na 2:1 a nakonec prešovský útočník přehlavičkuje brněnskou obranu a je srovnáno. Nejlepším mužem zápasu je Kotásek. Jednu branku dává a druhou zařizuje pro Pešiceho. Zápas má velmi pozitivní zjištění, že mužstvu to opět začíná šlapat.

Forma se vrací právě včas. Při utkání se Slovanem (2:1) ji doprovázejí i dvě bouřky. Na trávě se bojuje jako o život. Gólový efekt však nepřichází. Dostihy zahajuje Kroupa svou nechytatelnou bombou, posléze přichází dalo by se říct jit tradiční kiks brankaře Hrona a Švehlík srovnává. Zlatý gól střílí Kopenec z trestného kopu v 76 minutě. Na dlouho se však přestává hrát, jelikož Belasí nahánějí rozhodčího po celém hřišti a dožadují se odvolání branky. To se však nestane a Zbrojovka má před Duklou v tabulce náskok opět dva body, jelikož Trenčín (4:2) obral o body i ji.

Na utkání v Ďolíčku krom zvláštního vlaku přicházejí na řadu i autobusy, celkem se na trase Brno – Praha a zpět přestěhuje dobrých sedm tisíc zbrojováckých fandů. Zápas s Bohemians probíhá v bouřlivé divácké kulise a oba tábory vlajkonošů neúnavně ženou svá mužstva vpřed. V prvním poločase nemá převahu ani jedno mužstvo, v druhém nejdříve získávají navrch fanoušci hostí a posléze i hostující tým. Po devatenáctém Kroupově gólu v sezóně letí nad hlavy stovky zbrojováckých vlajek. Pojišťovací branka Janečky tři minuty před koncem stanovuje konečný účet. Bez zajímavosti není ani to, že ač se hrálo o mistra i účast v poháru UEFA, tak rozhodčí neudílí ani jednu kartu. Zbrojovka si po té okoukne ještě hru Dukly v zápase s Teplicemi, když vojáci už vedou 2:0, nakonec však prohrávají 2:3.

O zápase s Baníkem nejlépe vypovídají statistiky: Výsledek 2:0, střely na bránu 13:1, střely mimo 6:6, rohy 10:1. V patnácté minutě Kopenec dává první gól z přímého kopu, po změně stran přidává Dvořák po standardní situaci druhý. Za zmínku stojí i neproměněná Kroupova penalta. Ocenění se dostává i Kotáskovi, který sehrává za Zbrojovku své dvousté ligové utkání. Po tomto utkání se rodí i tradice, která v Brně vydrží dlouhé roky. Kotel se nerozchází, naopak se přidávají další fanoušci a mnohatisícový průvod provolávající slávu svému mužstvu se dává na pochod městem. Přes Lužánky, po Lidické na Českou a největší vytrvalci až na nádraží.

Dva zvláštní vlaky a asi třicet autobusů se vypravilo z Brna do Trnavy. Tamní příslušníci VB nevěděli, kam dřív skočit. Parkoviště byla obsazena téměř výhradně vozy a autobusy z Brna. Naštěstí naši fandové byli celkem ukáznění, v hledišti je bylo sice slyšet, ale nekřičeli víc, než bylo únosné. Nenechali si však také nic líbit. /Josef Masopust: Druhý poločas/

Podle dobových pramenů je však autobusů v Trnavě mnohem více a jak dodává dobový tisk, v Trnavě jsou ke shlédnutí snad všechny typy autobusů, které kdy po válce vyjely na naše silnice. Odhady počtu fanoušků Zbrojovky jsou různé, ale oscilují mezi osmi a deseti tisíci. Každopádně ono již klasické “Už jsme tady!” a “My jsme tady doma!” se rozléhá celým stadiónem. Zbrojováci po celý zápas kontrolují hru, jen branka ne a ne přijít. V prvním poločase uniká po křídle Mazura a centruje před branku opuštěnému Kroupovi. Karel střílí, ale bohužel jen do brankaře Keketiho. I druhý poločas poskytuje stejný obrázek. Vysvobození přichází v 74 minutě. Opět Mazura utíká po křídle, dává přetažený centr, který Keketi podbíhá, Kopenec místo střely volí přihrávku na volného Janečku a ten pohodlně skóruje do zívající brány. Na stadiónu vypukne naprostá vřava. Les vlajek jde nahoru a celým hledištěm se začíná rozléhat “Mistři, mistři!”. Trenér Masopust se snaží své hráče uklidnit, ale moc se mu to nedaří. V 86 minutě ještě Hron zázračně zachrání a napraví chybu Mazury, který posílá malou domů a vystihne ji trnavský Barkóci. Střelu vyráží reflexivně nohou. Po závěrečném hvizdu rozhodčího se jakoby na chvíli zastaví čas. Hráči jen vydechnou a koukají po sobě, ale to už vbíhají na hřiště první brněnští fanoušci a všichni společně směřují k hlavní tribuně. Brněnskému mužstvu aplaudují ve stoje i Trnavané a trenér Masopust dostává od hráčů pořádného hobla. Když hráči zmizí v kabinách, tak se fanoušci pouze přesouvají před stadión k dalšímu kolu oslav a gratulací. Po čase se utváří dlouhá kolona aut a autobusů a za neustálého houkání se vydává smět Brno. Již po přejezdu řeky Moravy se ukazuje, jak velký fanouškovský potenciál Zbrojovka má. Kolonu zdraví spousta lidí a mnohdy se ukáže i zbrojovácká vlajka.

Divácký zájem o poslední zápas s Duklou se začíná projevovat již v březnu. Na sekretariát Zbrojovky docházejí hromadné objednávky a již měsíc před utkáním je prodáno 20 000 vstupenek. Po dohodě výboru s Veřejnou bezpečností je stanovena úřední kapacita stadiónu na 40 000 diváků, když i ty jsou čtrnáct dní před utkáním beznadějně vyprodány, tak v týdnu před zápasem je dáno do prodeje posledních 5 000. V předprodeji na Dvořákově na ně čeká dlouhý had posledních šťastlivců. Jsou pryč za jediné odpoledne. Je pondělí 19.6. 1978 a blíží se čas výkopu, 17. hodina. Již hodinu před zápasem je stadión zcela zaplněn a hrací plochu hlídá policejní kordon. Utkání začíná. Dukla hraje v sestavě Sork – Macela, Samek, Fiala, Štambachr – Rott, Pelc, Bilský, Gajdůšek, Vízek – Nehoda. Zbrojovka má na trávníku toto mužstvo Hron – Mazura, Václavíček, Dvořák, Petrtýl – Kotásek, Jarůšek, Pešice – Janečka, Kroupa, Kopenec. Oč větší je návštěva, o to slabší fotbal se hraje. První šanci má Dukla, když Nehoda z jasné pozice slabě střílí a Hron chytá, Brňané odpovídají střelou Janečky v 36. minutě do břevna, v 56. minutě opět Nehoda versus Hron a opět nedá. V minutě 60 nastřeluje Gajdůšek břevno na druhé straně. V 62. minutě je ve vápně sražen pronikající Jarůšek a rozhodčí Christov nařizuje penaltu, míč si staví Pešice, ale přemluví k exekuci Kroupu a Karel jako již po několikáté neproměňuje, tentokrát trefuje levou tyč. Diváci již čekají jen na konec. Radost jim ovšem vezme v 75 minutě Pelc, který sám před brankou po přihrávce Gajdůška dává jediný gól utkání. Brance předcházela chyba Karla Dvořáka, který tak dlouho váhal s odkopem až mu míč odebral právě Gajdůšek. Pro statistickou úplnost ještě střídání – v týmu Dukly střídá v 90. minutě Turianík a u domácích v 75. minutě střídá Svoboda Pešiceho a Klimeš Kopence. Zbrojovka tak prohrává na svém hřišti poprvé do dlouhých dvou letech!

V sezóně 1977/78 vyhrává Zbrojovka ligu, dosahuje 43 bodů, o dva více než Dukla, se skóre 64:25 a bilancí 18-7-5. Dostává nejméně branek, v počtu vstřelených je na druhém místě právě za Duklou. Karel Kroupa je s 20 brankami králem střelců, jednu před košickým Józsou. V nejlepší jedenáctce ligového ročníku je osamocený Kroupa, v béčkové pak Janečka a v céčkové Václavíček s Kotáskem. Brno má též nejstabilnější sestavu – šest hráčů nevynechá ani jedno utkání, další má na svém kontě pouze o utkání méně. V Brně též chodí na fotbal nejvíce diváků, venku táhne Dukla, ovšem jen díky zápasu v Brně. Jinak i v této kategorii Zbrojovka vítězí. Každopádně propast mezi celkovým počtem diváků, kteří jsou zvědavi na Brno a druhou Spartu je neuvěřitelná – takřka 170 000 diváků !!!

Po mistrovském ročníku odchází Jan Klimeš do Králova Pole a přicházejí jen Štefan Horný s Košařem.

Podzim začíná Zbrojovka špatně, na hřištích soupeře neuhraje ani bod. Po vyřazení z PMEZ se karta obrací, ale na titul je již pozdě. O ten soupeří Dukla, která jej vyhrává o skóre před Baníkem, třetí Zbrojovka ztrácí šest bodů. Dosahuje tedy 36 bodů, skóre 55:32 a bilanci 13-9-8. Nejvíce branek dává Kroupa (17) a stává se opět králem ligových střelců, sekundovat mu dokáže jen Janečka s 11 brankami.

Mrzet Zbrojovku může výsledek 2:4 s posledními Teplicemi  a Slovanem Bratislava, naopak potěší 6:1 proti ZŤS Košice, třikrát 4:0 proti Bohemians, Jednotě Trenčín a Škodě Plzeň, 4:1 proti Trnavě a poměrně divoký výsledek 4:3 proti  Banské Bystrici.

Zbrojovka reprezentuje Československo v Poháru mistrů evropských zemí. Zahajuje tuto soutěž v Brně a soupeřem jí je budapešťský Dósza Ujpest. Zápas končí nerozhodně 2 : 2 (Kroupa 72´, Janečka 77´ – Fekete 44´, Törocsik 67´). Má vynikající úroveň, Zbrojovka soupeři stačí, přesto se však zdá, že s její účastí v PMEZ je konec. Pro odvetu v Budapešti dával Zbrojovce šance jen málokdo.

I přes domácí remízu 2:2 se do Budapešti vypravuje 7 000 brněnských fanoušků zvláštním vlakem, autobusy i vlastními auty. V druhém poločase, když už bylo jisté, že Zbrojovka postoupí začínají v hledišti hromadné nepokoje. Domácí fanoušci zasypávají brněnské pivními lahvemi a snaží se jim krást vlajky. Brňané si ti však nenechávají líbit a několikrát hromadným výpadem vytlačují domácí do patřičných mezí. Po ukončení zápasu bitky pokračují a policie natlačuje brněnské fanoušky do autobusů a aut. Na ty však létá vše, co je po ruce, takže mnozí do Brna sice odjíždějí šťastní, ale bez skel. Brňané vyhrávají 2 : 0 (Došek 11´, Kroupa 35´). Zbrojovka však odvádí skvělý výkon, experti po zápase tvrdí, že to je její nejlepší zápas celé masopustovské éry a dokonce i v celé její historii.

Ve druhém kole hraje Zbrojovka s Wislou Krakov. Polský fotbal je na výsluní, po úspěchu Zbrojovky v Budapešti se však očekává, že Brňané postoupí přes Wislu do 3. kola. Brněnský zápas končí 2 : 2 (Pešice 72´ z penalty, Kroupa 77´ – Kmiecik 37´, Maculewicz 87´). Zápasu přihlíží 25 000 diváků, na tolik je úředně stanovená kapacita stadiónu Za Lužánkami. V Krakově oba soupeři také remizují, tentokrát 1 : 1. (Kapka 54´ – L. Došek 79´) před 35 000 diváky, z toho na 10 000 diváků přijíždí podporovat hostující tým. Remízy Zbrojovku z poháru vyřazují, i když ani jednou neprohrává. Wisla má výhodu v tom, že střílí více branek na hřišti soupeře. Přitom Zbrojovka po vyrovnávacím gólu svírá domácí do kleští, ale marně.

Velkou ztrátou je zimní odchod Josefa Pešiceho, který podléhá nátlaku své manželky a odchází do Prahy. Nevrací se ovšem do Sparty, ale ke konkurenci do Slavie.

V prestižní anketě fotbalista roku 1978 obsazuje Karel Kroupa osmé místo a je jediným Brňanem v elitní jedenáctce.

V jarním domácím utkání se Slavií (2:0) jsou hlavními aktéry opět bratři Herdové, starší Dušan je vyloučen za kopnutí bez míče a mladší Peter při ostrém souboji zlomí na dvakrát nohu Košařovi. Ten se po roční pauze ještě zkouší do vrcholové kopané vrátit, ale nejde to.

Dorostenci Zbrojovky jsou přeborníkem ČSSR, ve finále poráží Žilinu 1 : 1 a 3 : 1.

V sezóně 1979/80 opět Zbrojovka neúspěšně bojuje o titul ligového mistra. Tentokrát skončí druhá, pět bodů za Baníkem Ostrava. Opět vybojuje 36 bodů, skóre 59:39 a bilanci 15-6-9. Nejlepším střelcem je stále Karel Kroupa (16), zdatně mu konkuruje i Petr Janečka (15).

Mužstvo si neodpustí i dva výpadky – 2:4 s Interem a 3:4 se Spartou. Zajímavých výher je tentokrát víc – 5:1 s Banskou Bystricí a Trenčínem, 4:0 se Slovanem a 4:2 s Chebem.

Umístění v lize určuje Zbrojovce Pohár UEFA. V prvním kole poráží doma dánský Esbjerg BK 6 : 0. Na jeho trávě pak remizuje 1 : 1. O branky se dělí Jarůšek 2, Janečka dokonce 3, Mazura a Kroupa. Zbrojovka soupeře nepodceňuje a hladce postupuje do druhého kola. Zde naráží na FC Keflavík z Islandu. První zápas vyhrává Zbrojovka doma 3: 1, na islandské půdě, a to doslova, jelikož hřiště nemá travnatý povrch vítězí 2 : 1. O branky se dělí Kotásek 2, Janečka, Kroupa a Vojtek. Ve třetím kole naráží Brňané na nadmíru těžkého soupeře – Standard Lutych s řadou belgických reprezentantů a s nejslavnějším evropským trenérem Ernstem Happelem. K prvnímu zápasu zajíždí Zbrojovka do Belgie, kde hřišti připomínajícím spíše oraniště, se ujímá vedení střelou Svobody, Standard to natolik šokuje, že prohrává doma

1 : 2. Druhý brněnský gól dává Jarůšek. E. Happel pak neustále pendluje mezi Lutychem a Brnem a sbírá informace. Fotbalové Brno vidí na zálužáneckém poli opravdu fotbalovou bitvu. V dramatickém průběhu se zdá, že Standard má postup už už na dosah ruky, přesto Zbrojovka nakonec vítězí 3: 2. Góly střílí Jarůšek, Kroupa a Janečka.

Na jaře hraje Zbrojovka čtvrté kolo Poháru UEFA. Naráží na těžkého soupeře: Eintracht Frankfurt, mužstvo, které je evropsky známé svými legionáři Bun Kun Čou a Pezzeyem. Zbrojovka se na zápas připravuje v našich těžkých, nefotbalových zimních podmínkách, když pak přijíždí na frankfurtskou trávu, zjistí, že trávník je tu docela jarní, domácí hráči se na něm pohybují s naprostou samozřejmostí, kdežto Brňané si nemohou na zcela jarní terén zvyknout. Eintracht vyhrává 4: 1. Horný stačí sice hlavičkou vyrovnat na 1 : 1, pak však přichází tak silný nápor domácích, že o vítězi není pochyb. V brněnské odvetě vyhrává Zbrojovka 3: 2, góly však dává až v samém závěru utkání, v době, kdy již je o postupu Frankfurtu jasně rozhodnuto. V obou utkáních střílí Horný po jednom gólu, další přidávají Kotásek a Kopenec.

Janečka je desátý v anketě Fotbalista roku jako jediný Zbrojovák.

Na jaře se Karel Kroupa zaskví hattrickem proti Trenčínu a po krátkém odpočinku si pro svou jubilejní branku stou branku 12. března 1980 vybírá Zlámala v zápase se Slavií.

Souboj o titul pak Zbrojovka prohrává ve vzájemném souboji s Baníkem 0:3.

Zbrojováci si ligový neúspěch vynahrazují na Olympijských hrách v Moskvě. Střídající Jindřich Svoboda po čtyřech minutách pobytu na hřišti využije Štambachova úniku po křídle a na dvakrát, nejdříve hlavou a posléze nohou střílí zlatý gól. Nejcennější medaile zároveň získávají i Josef Mazura a Rostislav Václavíček.

Odcházejí Marčík, J. Dvořák, Skála a Vojtek, mající společný úděl, v sestavě Zbrojovky se ocitají jen nakrátko, někteří dokonce jen výjimečně. Nejbolestivější ztrátou je konec aktivní kariéry Karla Dvořáka, jeho odchodem se rozpadá střed obrany. Končí i Kopenec.

V létě 1980 odchází po čtyřech letech trénování Josef Masopust do belgického Hasseltu. Za svého nástupce doporučuje Valeriána Švece, trenéra vyznávajícího stejný útočný fotbal.

Zbrojovka je přeborníkem dorosteneckým mistrem ČSSR, ve finále poráží Povážskou Bystrici 1 : 2 a 4 : 0.

Ústup z popředí tabulky začíná ročníkem 1980/81. Zbrojovka končí na 12 místě s 28 body, skóre 42:45 a bilancí 10-8-12. Kroupa dává 9 gólů, Mikulička 7 a Janečka 5.

Debakly se konají dva 0:6 s Prešovem a 0:4 s Trnavou, vítězství je více 6:0 s Nitrou, 5:0 s Interem, 4:1 s Hradcem Králové a Chebem.

V letním přestupním termínu jsou získáni Mikulička, Homola a Schneider, dva posledně jmenovaní se v mužstvu ani pořádně neohřejí a odcházejí jednak do Plzně, jednak do Chebu na vojnu.

V prvním kole Poháru UEFA Zbrojovka hostí VÖEST Linec. Doma vyhrává 3 : 1, na hřišti soupeře 2 : 0. Kroupa dává v obou utkáních celkem dvě branky, po jednom gólu přidávají Mazura a Jarůšek, jeden gól je vlastní.

Ve druhém kole si Zbrojovka vylosuje Real Sociedad Sebastian. Ten právě v té době hraje o titul mistra Španělska. Úspěšně. Mistrem se skutečně stává. Do Brna přijíždí Španělé s obrannou hrou, hrají na remízu, a úspěšně, zápas končí 1 :1. Španělé si přitom dávají vlastní gól. V San Sebastianu pak Zbrojovka prohrává 1 :2 až po boji, branku střílí Kotásek.

Se zraněními se potýká Karel Kroupa a za celu sezónu odehraje jen 17 utkání.

Na jaře roku 1981 postihuje Zbrojovku nečekaná a velmi krutá rána, umírá Oldřich Vorba, předseda fotbalového oddílu. “Byl fotbalovým nadšencem, ve Zbrojovce odsloužil 25 funkcionářských let, byl zbrojovákem tělem i duší; což platí pro jeho práci v závodě, v tělovýchovné jednotě a zvláště ve fotbalovém oddílu. Byl energický, cílevědomý, nedal se ničím odradit, vynikal houževnatostí, svou práci obohacoval stále většími zkušenostmi. Soustředil na sebe tak velké množství fotbalové práce a povinnosti, že po jeho smrti se oddíl ocitl v nezáviděníhodné situaci, jak obnovit styky a vazby, které smrt přetrhla.” Tolik oficiální, byť zkrácený nekrolog. Oldřich Vorba byl v dobrém slova smyslu protřelým bafuňářem dobře znajícím přítmí a zákulisí fotbalového dění, uměl se v něm pohybovat a vždy si dokázal poradit. To jen na vysvětlenou k poslední větě z pera Dr. Jílka.

Po sezóně se loučí další z velikánů brněnského fotbalu Rostislav Václavíček. Série 280 zápasů bez přerušení v devíti ligových ročnících je bilancí rekordmana. “Premiéru jsem měl v roce 1972 na slovenských trávnících a byla krutá. Nejdříve jsme chytili v Trnavě sedm gólů, a potom já na Interu osobně od Jurkemika takovou ránu míčem do hlavy, že jsem zůstal tři dny v bratislavské nemocnici. Příští zápas proti VSS jsem musel vynechat.” Rekordman odchází do Belgie pomoci Masopustovu Hasseltu s postupem. Spolu s Václavíčkem končí svou kariéru ve Zbrojovce i další z členů mistrovské jedenáctky Vítězslav Kotásek, autor 56 ligových branek a odchází do Kyjova.

sezóně 1981/82 končí Zbrojovka na místě 11, opět s 28 body, skóre 32:38 a bilancí 11-6-13. Kroupa dává 7 gólů, Mikulička 6 a Janečka 3.

Mužstvo prohrává 1:5 s Baníkem, ale vyhrává též jen jednou vysokým rozdílem 5:0 nad Vítkovicemi.

V přestupním termínu se Zbrojovce hlásí Češek, Jaroš, Augustýn, Hruška, Krahulec a znovu Večeřa.

Zbrojovka má i nového trenéra Karla Brücknera. Má za sebou velmi úspěšné trenérské působení v Sigmě Olomouc a Železárnách Prostějov.

V zimě přichází i Duda z Frýdku Místku a Nesvačil z Uhelných skladů Praha.

V tomto ročníku laboruje se zraněními pro změnu Petr Janečka, odehraje jen 10 utkání.

Obrat k lepšímu nastává při zápasech interligy v květnu a červnu 1982, neboť I. liga končí už v květnu, jelikož se národní tým připravuje na Mundial. A tak ligové týmy hrají mezinárodní soutěž, ve které jim jsou soupeřem polské a maďarské kluby. Zbrojovka vyhrává svou skupinu, v semifinále prohrává se Slavií doma 2:3, ale na jejím trávníku vyhrává 4: 1. Ve finále remizuje s Interem Bratislava 1 : 1, ale na penalty vyhrává a stává se vítězem interligy.

Každý druhý zápas gól

” Brno mělo několik velkých fotbalistů, Karel Kroupa však dal snad na všechny z nich postupně zapomenout. Od podzimu 1971do léta 1982 se s neochvějnou jistotou podílel na aktivní střelecké bilanci Zbrojovky, především však v 263 ligových zápasech sám 118 gólů nastřílel (ve čtyřech sezónách 1976 – 1980 plných sedmdesát!) Ač robustní postavy, nelámal mordami tyče, byly to spíše technické střely, které v mnohých případech rozhodly o osudu utkání. Nikdy nevládl mimořádnou kondicí, nikdy nedokázal hrát naplno celý zápas, přesto se navždy zapsal do historie brněnského fotbalu. Když se však k ubývající formě přidaly problémy se životosprávou, dostává dvaatřicetiletá legenda nabídku odejít.” Tolik hodnocení v Kronice českého fotbalu.

Odchází i Petrtýl zpět do Jablonce nad Nisou, dále Košař, Vjater, emigruje Augustýn.

Opona padá v ročníku 1982/83. 15 místo, 23 bodů, skóre 43:52 a bilance 8-7-15. Janečka sice dává 16 gólů, dalších 9 přidává Jarůšek a 8 Mikulička ale ani to nestačí odvrátit sestup. Na nesestupující Nitru chybí tři body.

0:4 prohrává Zbrojovka s Chebem, 1:4 s Bohemians. Sice poráží 4:1 Trnavu, ale nejčastější výsledek je 2:3 – celkem pětkrát.

Jména příchozích jsou spojována již další érou zbrojovácké kopané. Rudolf Pavlík, Rychtera, ze Zetoru přichází Roman Kukleta a sehraje své první tři ligové zápasy, z odchovanců přicházejí Vacenovský a Steinhauser.

Po podzimu je odvolán Karel Brückner a nahrazuje jej Viliam Padúch.

Zbrojovka prohrává doma oba rozhodující zápasy s dalšími kandidáty sestupu – Prešovem (1:3) a Nitrou (2:3)

Po sezóně odchází Janečka do Bohemians, Horný do Slovanu a Kukleta na vojnu. Navrátit se má Stejskal z vojny, Kroupa s Gottwaldova a Mičinec z Bohemians. Ale to už je jiná kapitola.