Temno

yeyxHaLPRVM

(1948 – 1971)

Nejen ve fotbale začíná čas nových pořádků. SK Židenice vyhrává s náskokem pěti bodů Moravskoslezskou divizi a zajišťuje si tak na hřišti postup do Státní ligy.

Ovšem jako do všeho v té době, i do postupů a sestupů zasahuje “hlas lidu” pro tentokrát skrze odboráře. Na schůzích volají po širším zastoupení v nejvyšší soutěži. Hlavolam řeší i náš klub, který má odedávna velmi blízké vztahy se Zbrojovkou. Uchyluje se pod její “odborářská křídla” a mění název na SK Zbrojovka Židenice. Na téže schůzi se však zároveň posílený závodní klub rozhoduje vstoupit do Sokola a název se okamžitě mění dále na Závodní sokolská jednota Zbrojovka Brno – Židenice.

V roce 1948 se rozehrává jedna historická etapa. Nikoliv na poli sportovním, ale stavebním. Po osvědčené spolupráci Zbrojovky a SK Židenice při stavbě zimního stadionu započatém v roce 1946, jehož první etapa je dokončena 15. ledna 1947, se obrací pozornost na vybudování sportovního areálu, kde by vedle sebe byly postaveny stadióny zimní, atleticko-fotbalový, velodrom, boxerský dvorec, velká sportovní hala a hotel. Důvodem je velmi neutěšený stav škvárového hřiště Na Rybníčku, kde SK Židenice sehrál mnoho fotbalových utkání a ani Moravská Slavia nemá svůj stadion v Králově Poli hotov. Již na jaře roku 1949 se rozbíhají práce na výstavbě stadionu podle návrhu ing. arch. Bohumila Fialy. Postup prací není jednoduchý. Staví se totiž v místech, kdy býval po staletí rybník, kde je velmi složité zakládání. Proto je už v průběhu výstavby rozhodnuto, že stadión nebude budován ihned v konečné betonové podobě, ale s hledištěm, které bude jen provizorní, hliněné, rozvrstvené na stupně dřevem. Teprve až si náspy sednou a celé území se konsoliduje a unese těžkou betonovou stavbu i s diváky, tak bude stadion dobudován do konečné podoby. Největším problémem se stává odstranění půdní patky v prostorách cvičného hřiště na podzim roku 1952, kdy se začíná sesouvat celý svah mezi areálem Vysoké školy zemědělské a stadiónem. Sesuv je tak mocný, že poškodí vodovodní přivaděč z Březové nad Svitavou, celé staveniště se ocitá pod vodou a Brnu hrozí nedostatek vody.

Na podzim 1948 se rozehrává nový ročník, lépe řečeno půlročník Státní ligy. Po vzoru velkého SSSR přechází naše liga na systém jaro – podzim. Zbrojovka na podzim uhraje jen 8 bodů a končí předposlední. Za zmínku stojí třetí debakl 1:9 s SK Viktorií Plzeň, dále 3:7 se Slavií a 0:5 s Bohemians. Nejlepším střelcem je Krejčíř se sedmi góly.

Ani v roce 1949 se štěstí na Zbrojovku neusmívá. Ligu přejmenovanou na Celostátní mistrovství I dohrává na 12 místě a sestupuje. Za celý rok uhraje jen 17 bodů s bilancí 6-5-15 a vysoce pasivním skóre 47:94. Na poslední nesestupující Škodu Plzeň nám chybí hrozivých 7 bodů.

Zbrojovka si opět neodpustila debakl 1:9, tentokrát s NV Bratislava. Dvakrát prohrává 0:7 se Spartou a Slavií, 2:8 se Železničáři Praha (Bohemians), dále pak též dvakrát odchází s výsledkem 1:6 – se Slovenou Žilina a SONP Kladno. Za zmínku stojí snad jen výhra nad posledně zmiňovaným Kladnem ve stejném poměru 6:1.

Na dlouho poslední ligová sestava mužstva hraje ve složení Kopecký – Kohlík, Plšek, Vrzal, Vaněk, Buchta, Čejka, Zapletal, Bartoň, Bednář, Holman, Krejčíř, Schön, Smítal, Trnka, Moos, Zahradník, Sláma, Antl, Kadlec a Sýkora. Nejlepším střelcem je Krejčíř s 11 brankami.

V roce 1950 hraje Zbrojovka Celostátní mistrovství II, kde končí na šestém, nepostupovém místě a vlivem reorganizace hraje od následujícího roku krajskou soutěž.

V roce 1951 se umisťuje Zbrojovka v Krajské soutěži Brno na 5 místě, ale je to jedno, jelikož se z těchto soutěží do ligy, přejmenované tentokrát na Mistrovství republiky, nepostupuje. Do ligy lze postoupit pouze a jen jako semifinalista Československého poháru. Tím se stává jiný brněnský celek MEZ (dříve ČAFC) Židenice, který ovšem krom několika hráčů ze Zbrojovky (Schön, Buchta, Nepala, Hronek) nemá s naším klubem nic společného. V lize se neudrží a po roce sestupuje.

V roce 1952 vyhrává Zbrojovka svou skupinu krajského přeboru, ale neprojde sítem Kvalifikačního turnaje vítězů krajských přeborů. Ve skupině C končí na třetím místě o skóre za druhým SBZ Ružomberok a o jediný bod za postupujícím Svitem Gottwaldov.

Jedinou radostí v nelehkých letech jsou dorostenci, v českých zemích kralují o titul je připravuje Dynamo ČSD Košice.

V roce 1953 přichází na řadu další reorganizace tentokrát i názvoslovná. Klub se musí přejmenovat na Spartak, to kvůli vzniku dobrovolných sportovních organizací jednotlivých odborových svazů řazených podle odvětví. Spartak je určen pro těžké a všeobecné strojírenství. Stále setrváváme v krajském soutěži, kde končíme na třetím místě. Nehrajeme ani nově vzniklou druhou nejvyšší soutěž – Celostátní soutěž, kam bylo administrativně přesunuto z Mistrovství republiky (I. ligy) 8 mužstev ze 14 !!! a dále některé nově vzniklé týmy, například ÚD RH Brno.

Na vzniku RH Brno se podílí i Zbrojovka, ale nejenom ona, přestupují do ní i nejlepší hráči Králova Pole i židenického MEZu. S jarem 1953 odcházejí do Rudé hvězdy opory mužstva Sláma, Kohlík, Machovský, Danda a trenér Eremiáš. Když se připočítá i dřívější odchod Sobotky do Slavie a ukončení aktivní kariéry Rulce, Galába, Kopeckého, obou Vaňků, je nasnadě, že takové pouštění žilou by vykolejilo i odolnější mužstvo. Navíc se přidává také jeden významný aspekt psychologický. Rudá hvězda trénuje a hraje své zápasy na stadiónu Za Lužánkami a zbrojováčtí fotbalisté mohou denně vidět markantní rozdíly mezi oběma oddíly.

A ještě dovětek ke vzniku II. ligy podle Kroniky českého fotbalu “Co bylo, bylo – vybere se pěkně po jednom celku z každého kraje! Arma Ústí a MEZ Židenice (teď se už oba kluby jmenují Spartak) při pádu z nejvyšší soutěže II. ligu minou a sestupují až do krajského přeboru. Brněnský kraj nebude v nově vzniklé soutěži zastupovat ani MEZ, vlastně Spartak sestupující z I. ligy, ani Zbrojovka, vlastně taky Spartak, která vyhrála krajský přebor. Ale Spartak docela jiný – Královopolská, který skončila v krajském přeboru až za ní.Ale aby nebyl všemu konec, tak kromě postupujících do I.ligy musí každý z nejlepších celků podle jednotlivých krajů svou pozici obhájit svým vítězstvím nad přeborníkem kraje. A jelikož skončila RH druhá a Královopolská třetí, tak putuje zpět do krajského přeboru ze třetího místa!!!”

V ročníku 1954 opět měníme název kvůli přejmenování Zbrojovky na Závody Jana Švermy. Tedy jako Spartak Brno ZJŠ končíme v krajské soutěži na druhém místě za Sokolem Lanžhot.

V roce 1955 opět proběhne reorganizace a my se ocitáme v oblastní soutěži. Stále ovšem třetí nejvyšší. Zde postupně v letech 1955 – 60 obsazujeme postupně 4, 3, 6, 2 a 1 místo.

V létě roku 1955 přichází do klubu trénovat fotbalová legenda Pepi Bican. Má ještě tolik sil, že si v některých utkáních zahraje ve středu útoku, pokaždé je na něm vidět, že je stále výborným hráčem a nezapomíná nic ze svých kouzel. Bican ovšem naráží na bariéru tehdejších pravidel a nepochopení vedení fabriky. Hráči mohou trénovat až po práci, na rozdíl od RH, kde je pracovní doba čtyřhodinová, tedy alespoň na papíře. Proto v roce 1956 odchází.

V roce 1956 se stává předsedou oddílu Oldřich Vorba, muž, se kterým je nerozlučně spjata následující mistrovská éra.

Brno má znovu I. ligu! “Bezohledné fotbalové i hokejové vyloupení Zbrojovky a Králova Pole v zájmu vytvoření Rudé hvězdy nadělalo spoustu zla. Jenže Kometa, jak se jí mezi fanoušky začíná přijatelněji říkat, mezitím městu přinesla už dva tituly hokejových šampiónů – a rok co rok budou přibývat další. Na jaře roku 1956 postupují mezi elitu i fotbalisté. Po podzimní části vedou skupinu B II. ligy sice ještě Vítkovice, ale když se po zimě definitivně přezuli do kopaček brněnští hokejisté Bubník s Dandou a Zamastilem je rozhodnuto. K dalším jménům tehdy nejlepšího brněnského celku lze přiřadit nedávné ústecké dorostence Vojtu, Píšu i Majera a zadáka béčka bratislavského Slovanu Popluhára, kteří narukovali na základní vojenskou službu.” Dodává opět Kronika českého fotbalu.

V této nelehké době klubu stále dělají radost dorostenci. Komárek a Sůra jsou oporami dorostenecké reprezentace.

Výčet trenérů je následující 1957 – Čejka, 1958 – Ondráček, 1959 – Vrbka. Každý skládá mozaiku a za působení Vrbkova se dává dohromady tým, který postupuje do II. ligy Sestava mužstva je následující: Michlovský (Klimeš) – Schön, Hájek, Maršík – Ziegenfuss, Jaroš (Schönauer) – Komárek, Látal, Stloukal, Vognar, Marek

Roku 1960 se poprvé po osvobození rozjíždí celostátní soutěž Spartakiádní pohár. Do pražského celostátního finále se probojuje fotbalová Kometa opravdu kuriózně. Po drtivém vítězství doma 6:0, stejným poměrem v Žilině prohrává a rozhoduje los. RH postupuje a cestou k vítězství v poháru poráží Baník Ostrava 1:0 a ve finále Lichtnéglovým hattrickem Slavii (jmenuje se samozřejmě Dynamo) 3:1.

V sezóně 1960/61 hrajeme tedy II. ligu. Skupinu B vyhrává Královopolská a postupuje do I. ligy, Spartak ZJŠ končí na pátém místě. Za zmínku stojí sestup RH Brno z první ligy a schyluje se k největšímu transferu brněnské kopané.

Ročník 1961/62 skupiny B II. ligy vyhrává s náskokem tří bodů RH Brno, Spartak ZJŠ je osmý. Spartak Královopolská po ročním účinkování I. ligu opouští. Již v průběhu jara se rodí v “orgánech” rozhodnutí o zániku působení RH v městě Brně jak na poli fotbalovém, tak hokejovém. Ovšem za předpokladu, že obě mužstva přejdou pod civilní brněnské celky. Zbrojovce je nabídnuta Kometa hokejová a Královopolská usiluje o tu fotbalovou.

Přečtěte si také  I. Fotbalové začátky

“Situaci komplikoval fakt, že hokejisté Zbrojovky se probili na jaře 1962 opět do první ligy a již platilo pravidlo, že jedno mužstvo nemůže mít v I. lize dva celky. Toho využili funkcionáři ZKL Brno a působili na hokejisty Komety tak silně, že se rozhodli do ZKL přejít. Tím se otevřela cesta pro fůzi fotbalovou. Tlaky byly “různé”, ale nakonec krajské předsednictvo ČSTV údajně “přihlédlo” k přání hráčů. Ti se rozhodli, že sice změní klub, ale nikoliv stadion. Dne 1. července se sloučil fotbalový oddíl Rudé hvězdy se Spartakem Brno ZJŠ a ten měl rázem prvoligové, druholigové a divizní zastoupení A to ještě “D tým” hrál I. A třídu!!!”

Takto nebývale početný a výkonnostně stabilizovaný kádr nemá v minulosti, ale ani budoucnosti československé kopané obdobu, ani u Dukel, či ostatních vojenských a policejních celků, váže to na sebe však i problémy předznamenávající pád – řevnivost hráčů.

Historie SK Židenice a fotbalové Zbrojovky se tak obohacuje o 4 ligové sezóny (1957 -61), bilanci 43 vítězství, 17 remíz a 51 porážek, skóre 173:198 a 103 bodů. Naštěstí RH Brno nezatěžuje naší historii žádným výraznějším debaklem.

Kvantita se v kvalitu bohužel nepřetavuje a tak následujícím ročníku I. ligy končíme na osmém místě s 25 body, skóre 34:37 a bilancí 9-7-10. Nejlepším střelcem je Lichtnégl s 18 brankami. Debakly má mužstvo na kontě jen dva 0:5 s Nitrou a 1:4 s Trenčínem, zato jasných vítězství je více – 5:1 s Kladnem, 4:1 se Spartou a Plzní, 4:2 s Baníkem. Sestava je následující Schmucker, Spišiak – Vítů, Kohlík, Janoščin, Navrátil – Machovský, Stloukal, Šón, Komárek – Salaj, Koláček, Lichtnégl, Bubník, Kulan, Majer, Hradský, Barák. Trenéry pak Krčil a posléze Sezemský.

Na podzim roku 1962 nachází cestu do hlediště stadionu Za Lužánkami při sedmi domácích zápasech 104 000 diváků, tedy okolo 14 800 diváků na zápas. Stačí to na čtvrté místo v tabulce návštěvnosti. Kraluje Sparta s průměrem 26 330 diváků na domácí zápas !!!

Za zaznamenání stojí, že naše Béčko vyhrálo svou skupinu II. ligy, ale postoupit nemohlo. Céčku už se tak nevede, skončí v Jihomoravském krajském přeboru na 11 příčce . Sestava béčka: Viktor – Buráň, Hájek, Navrátil – Ziegenfuss, Majer – Haspra, Jankulovký, Stodůlka, Brada, Barták. Tým je sestaven a hraje tak, že kdyby áčko sestoupilo z I. ligy, tak se mužstva jen prohodí.

V následujícím roce už nastává pomalý a pozvolný ústup z pozic. Spartak Brno ZJŠ končí na 9 místě opět s 25 body, skóre 31:32 a bilancí 7-11-8 a stává se králem remíz. Nejlepším střelcem je opět Lichtnégl, tentokrát s 15 brankami. Debakl se koná jen jeden – 0:5 s Třincem a zaznamenání hodné výhry se urodí dvě – 4:0 s Třincem a Hradcem.

Spartak ZJŠ pravidelně hraje v té době populární Veletržní pohár. Nejvíce se daří s sezóně 1963/64, kdy se probije až do semifinále, kde vypadává se Standardem Lutych po urputném boji ve třetím rozhodujícím zápase 0:1.

Béčko v téže sezóně neudrží II. ligu a sestupuje do krajského přeboru.

Radost ovšem příznivcům dělají opět dorostenci. V semifinále mistrovství republiky porazí Slavii (1:1 a 5:2), ve finále je lepší bratislavský Slovan (4:1 a 2:3) .

V ročníku 1964/65 mužstvo obhájí titul krále remíz a končí na 11 příčce s 24 body, skóre 19:26 a bilancí 7-10-9. Nejlepším střelcem je stále Lichtnégl, ale už jen s 8 brankami. Debakl utrpíme jen jeden – 0:4 s Baníkem.

Své kralování co se remíz týče tým vylepšuje ještě v následujícím ročníku 1965/66. Sezónu dohrává na 10 místě s 22 body, skóre 21:31 a bilancí 5-12-9. Nejlepším střelcem je tentokrát Vojta se 4 góly. Debakl opět jen jeden – 0:4 se Spartou.

Ve Veletržním poháru Spartak ZJŠ poráží a vyřazuje jedno z nejpřednějších italských mužstev – Fiorentinu (o rok později je v Itálii mistrem) a troskotají až na skotském Dunfermline.

Jelikož se mužstvo na jaře roku 1966 potácí na hraně sestupu, v zápase proti Hradci Králové vytahuje trenér Karel Kolský tajnou zbraň. Vlastimila Bubníka, už přes rok ligu nehrajícího, který dře do úmoru, Brno vyhrává 3:1 a zachraňuje se.

Za podivných okolností jsou pak odstěhováni do Ostravy Schmucker a Janoščin, odkud ústy Baníku vzkazují, že za Brno už nikdy nenastoupí. Výsledkem usilovného jednání je však pouhá finanční kompenzace. Mužstvo dále opouští jeho střelec Karel Lichtnégl, kterému je předhazován jeho věk, a odchází do NHKG Ostrava.

Konečnou etapou je ročník 1966/67. Spartak Brno ZJŠ sestupuje ze 13 místa. V sezóně dosahuje 17 bodů, skóre 24:49 a bilance 7-3-16. K černým okamžikům se řadí 0:7 se Žilinou, 1:5 s Interem a 0:4 s Teplicemi. Nejvíc gólů dávají Sýkora a Bouška – 6.

Sotva se mužstvo na jaře ocitlo v pásmu sestupu řada hráčů okamžitě začala vyjednávat o přestupu. Píšek s Baníkem, Vojta odešel do Teplic, Bouška se Spartou. Odešel Šefčík do Prievidze, Hrnčiar do Nitry. Do Moravské Slávie ohlásili hromadný přestup hráči béčka Burian, Hradský, Dolák, Kováč, Janků, Minařík, Spišiak, Venhoda a Vašín.

Mraky nad Brnem se netrhají “Ještě koncem 50. let patřil fotbal o ozdobám moravské metropole – to když váleli za Rudou hvězdu Kohlík, Sláma, Popluhár, Vojta Píša či Přáda. Začátkem 60. let však sestupu nezabránili ani Karel Lichtnégl a slavní hokejisté Bronislav Danda s Vlastou Bubníkem. Vzápětí se sice v nejvyšší soutěži objevil Spartak Královopolská, dokázal v ní však vyhrát jenom jediný zápas. Hned ho vystřídal Spartak ZJŠ, ale i v jeho případě to byly sezóny bojů o záchranu.

Také jaro 1967 začíná populární Zbrojovka na posledním místě a brněnský fotbal pyká za chyby minulosti. Nedokázal udržet hráče po skončení vojny (Popluhára, Vojtu, Viktora, Píšu) ani si vychovat vlastní, utíkaly mu talenty místní i z okolí (jako Dyba z Prostějova do Sparty). Každý rok nový trenér vedl tým sestavený z krajánků, navíc mnohdy na sklonku kariéry, jenž sice hrál v brněnských barvách, ne však za Brno. Jedenáctku opustili i ti, kteří ve Zbrojovce zestárli. Lichtnégl odešel do NHKG, Kohlík do fotbalového důchodu.

Karel Kohlík byl Brňanem tělem i duší, i když jako dorostenec přišel před dvaceti lety do tehdejšího SK Židenice z Olomouce. Vydržel dlouho, až do osmatřiceti, když už mezi ostatními čněl jako jejich otec a stále svým příkladem dokázal mužstvo stmelit. Důrazný, nebojácný, takticky vyspělý a spolehlivý obránce se přesto nikdy neobjevil v reprezentaci. Asi pro svou všeobecně známou slabinu: v žádném utkání si neodpustil alespoň jeden parádní kiks.” … (Kronika českého fotbalu)

Ročníkem 1967/68 začíná naše čtyřletá pouť druhou ligou, skupinou B, kde hrají převážně slovenské celky končíme postupně na 6, 9, 5 a 1 místě. Krize vrcholí na podzim roku 1967, kdy Spartak končí na třetím místě od konce. Na jaře dochází sice ke zlepšení, ale pouze přechodnému.

Určitě za zaznamenání stojí přejmenování klubu v roce 1968 na Zbrojovku Brno.

V létě roku 1968 přichází mužstvo trénovat Reimann a začíná období rotace hráčů. Klubem jich přijde a odejde za rok a půl 24! Mužstvu se ovšem mnoho nedaří. Jelikož je celé jaro 1969 předznamenáno reorganizací soutěží, kdy se mění s uspořádáním státu i schéma ligových soutěží. I i II. liga je celostátní, se 16 účastníky, tak dochází i v Brně k zápasu pravdy. Ve hře je 9 příčka tabulky, která znamená udržení ve II. lize. V infarktovém zápase, posledním v sezóně, nastupujeme doma proti AC Nitra. Z propadliště fotbalových dějin nás těsně před koncem vysvobozuje střídající Ing. Lunda – 1:0.

V roce 1970, po dobrém podzimu, je již veseleji. Z Dukly se vrací Kopenec, z Bratislavy přichází Sokol. V dubnu se vrací i Lichtnégl a začíná válet. Za Lužánky se vracejí i diváci, vyjímkou nejsou i návštěvy kolem 10 000 diváků.

V sezóně postupu trénuje mužstvo jako rok před tím Zdeněk Hajský a stabilizuje jej. Do Brna se vrací posila obranných řad Popluhár, přichází Mikloš z Prešova. Mužstvo odehraje sezónu ve složení: v brance Padúch, obrana Vítů, Pospíšil, Popluhár, Sokol, ve středové řadě Soukal a Krška, za některého z nich vždy v průběhu utkání zaskakuje Lichtnégl, útok Kukla, Sýkora, Mikloš, Kopenec a střídá Kotásek.

Na podzim roku 1970 se Za Lužánkami dokončuje umělé osvětlení a Zbrojovka sehrává sérii přípravných utkání se Slavií, Slovanem Bratislava a Spartakem Trnava. Tyto přátelská utkání mají ohromující kulisu 15 – 20 000 diváků.

Na podzim Zbrojovka doma nedostává ani gól, je včele druholigové tabulky, v 15 zápasech dosahuje 23 bodů a skóre 26:9. Návštěvy přes 10 000 diváků se stávají pravidlem. Když na jaře Zbrojovka získává stejný počet bodů na celkových 46 – o 5 víc než druhá Nitra, je rozhodnuto.

Nejvyšší návštěva jara přichází na zápas s druhou Nitrou – celých 20 000 diváků.

Odměnou za postup do I. ligy je pověření reprezentací, jako ČSSR B, na poháru v Teheránu.