V 10:30 se před restaurací Bohémia schází kolem 50ti fanoušků brněnské Zbrojovky. Po velmi krátkém čase přijel i objednaný autobus. Vybrali se peníze, zaplatili se autodopravci a řidič vyjel. Po cestě do Prahy probíhal výjezd v poklidu. Zpívali se chorály, pilo se to pivo, klasika.
Po příjezdu do Prahy náš autobus objevilo auto PČr, které nás vyvezlo přímo před stadion. Do autobusu přichází policista, který nám oznamuje skutečnost, abychom v klidu šli na stadion nebo do místní hospody a po skončení fotbalového utkání čekali přímo před vchodem do sektoru pro hosty a nastoupili do našeho autobusu, který tam na nás bude čekat. Všichni fanoušci tedy uposlechli výzvu policisty a bez jakéhokoliv konfliktu navštívili hospodu, která byla jen přes přechod. Někteří šli rovnou na stadion. Já osobně jsem šel na stadion až po jednom pivu v již zmiňované hospodě s vlajkou Ultras Brno (nakonec jediná vlajka co visela) a megafonem. Kontrola byla opravdu důkladná a velice mě zarazilo, že jsem si musel i zout boty. Připadal jsem si jako terorista, protože sekuriťák prohlížel boty nejen zevnitř, ale i různě z boku a dokonce studoval i podrážku. No, naštěstí jsem nebyl za výtržníka považován a na stadion jsem se dostal.
Co jsem se poté doslechl za důvody, proč nevpouštěli fanoušky na stadion, musel jsem kroutit hlavou. Důvod, že je člověk opilý, bych třeba pochopil. Ale kdo určoval míru opilosti? Nikdo do přístroje určující promile v krvi nedýchal. Takže pokud se někdo sekuriťákům zdál opilý, nebyl na stadion vpuštěn, i když měl platnou vstupenku. Samozřejmě, na dotazy proč nemůže být fanoušek vpuštěn mu bylo odpovězeno, že je ožralej a zároveň fanoušek inkasoval několik úderů a násilně vyveden. Dalším důvodem, proč člověk nebyl na stadion vpuštěn, byl: „Nejste vhodně oblečen na fotbalové utkání“. Přitom měl fanoušek mikinu značky Lonsdale a rifle. Někteří se pokusili projít na stadion znovu, samozřejmě si koupili lístek nový. Ale opět se opakovala stejná situace akorát s jedním rozdílem a to tím, že vyhazov ze sektoru byl hrubější.
Tedy necelá stovka fanoušků se do sektoru vůbec nedostala. 50 brněnských a slovanistických (chuligáni Slovanu Bratislava) chuligánů odchytila policie před Prahou, takže je jasné, že na fotbal se nedostali. Po pravdě, v sektoru jich bylo tak 5 (jeli autem). V sektoru se nás schází nakonec necelých 150. Už od vstupu na stadion jsme nuceni poslouchat různé urážky, výhružky či nevkusné poznámky na adresu brněnských fanynek. Na příklad, když jsem hodinu před začátkem zápasu věšel na plot vlajku, vyslechl jsem si věty například: „Nevěš to, já neuvidím na fotbal. Říkal jsem nevěš to!“, což jsem však ignoroval a vlajku jsem věšel dál. „No nic, když mě neposloucháš, tak ti tam pak vyříznu pěknou díru.“
Celý zápas fandíme a naplno povzbuzujeme svůj tým i za nepříznivého výsledku. Další zbytečné excesy, například do 60. minuty si fanoušek stojící dole v sektoru mohl opřít nohu o zábradlí. Evidentně zklamaní sekuriťáci (neměli záminku nás bít) začali nesmyslně bouchat do nohou opřených právě o zmiňované zábradlí. Naštěstí nikdo nijak neprovokoval a záminku jsme nadržené sekurity nedali. To jsme udělali až dvě minuty před koncem a to v podobě odpálené dýmovnice. (dýmovnici odpálila jedna brněnská fanynka) Dýmovnice dodýmila a fanynka byla odvedena ze stadionu. Od toho okamžiku začali sekuriťáci opět slovně urážet naše fanoušky v prostoru, kde byla dýmovnice odpálena. Jeden z nás to však nevydržel a něco jim odpověděl. To se jim samozřejmě nelíbilo a začali ho mlátit. Někteří Brňáci chtěli dotyčnému pomoci, za což byli napadeni taky. Do této doby se ještě menší potyčka dá svým způsobem pochopit.
V tento okamžik však situaci přebírají plně do svých agresivních rukou většina sekuritáků. Na pokyn: „Pojďme do nich, pojďme!“, se celá pravá strana (na pravé straně jsem stál já, do leva jsem neviděl) sekuriťáků rozeběhla do ohniska a začala mydli hlava nehlava všechny, kdo tam stáli. Logicky se všichni fanoušci ze strachu běželi ukrýt na kraje sektoru. Agresivní chování sekuriťáků dokládá řev jednoho z nich do řad fanoušků: „Tak pojďte vy čuráci, kdo ještě má nějakej problém? Tak se ukaž a pojď ho vyřešit! Komu ještě dáme přes hubu, komu?!“, nebo situace, kdy si brněnský fanoušek všechno točil na telefon. Sekuriťáci ho vytáhli z davu krčících se fanoušků a shodili přes tři řady dolů, kde na něj naskočili tři jiní sekuriťáci a opět mu dávali sadu. Telefon samozřejmě dotyčný už neviděl. Až po náběhu policie Čr, která zjevně byla nejhodnější ze všech (nebývá tomu tak), se věc uklidnila. Nebo respektive, policisté uklidnili agresivní sekuriťáky.
Asi 20 minut po skončení fotbalu jsme mohli opustit sektor. Vyslechli jsme si poslední slovní nadávky a posměšky a opustili jsme stadion. Všichni vytočení chováním sekuriťáků nastupujeme do autobusu a za doprovodu policie jedeme až do Brna.
Paruka
